| | |

Jmenování

Jmenování

Jmenováním se zakládá pracovní poměr u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů (pro tyto účely se podle § 272 odst. 1 ZP zvláštním předpisem rozumí též usnesení vlády), a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje statutární orgán zaměstnavatele, který je právnickou osobou, a zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.

Vedoucími funkcemi, do nichž u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, jmenuje statutární orgán, a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel, jsou funkce vedoucích zaměstnanců

v přímé řídící působnosti statutárního orgánu zaměstnavatele (je-li zaměstnavatelem právnická osoba) a v přímé řídící působnosti zaměstnavatele (je-li zaměstnavatelem fyzická osoba),

v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného statutárnímu orgánu nebo zaměstnavateli, za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí zaměstnanec,

na ústředních orgánech.

Ustanovení § 27 ZP přesně vymezuje okruh vedoucích funkcí, u nichž vzniká pracovní poměr jmenováním. Toto ustanovení je kogentní povahy, což znamená, že v případech, kdy zákoník práce stanoví, že pracovní poměr vzniká jmenováním, nelze jej založit pracovní smlouvou nebo volbou. Stejně tak nelze založit pracovní poměr jmenováním v jiných případech, než uvádí zákoník práce.

Jmenování a odvolání může provádět u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, výlučně statutární orgán, u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, výlučně zaměstnavatel, a jestliže je zaměstnavatelem stát, výlučně vedoucí organizační složky státu.Jmenováním a odvoláním nelze pověřit jinou osobu. Znamená to, že zaměstnavatel nemůže pověřit jiného svého zaměstnance, aby provedl jmenování, a nemůže ani pro případ jmenování udělit plnou moc.

Jmenování je sice jednostranným právním úkonem, i v tomto případě však platí, že pracovněprávní vztah může vzniknout jen se souhlasem fyzické osoby a zaměstnavatele; nemůže proto dojít k založení pracovního poměru jmenováním, jestliže ten, kdo má být jmenován, by s tím nesouhlasil. I obsah pracovního poměru založeného jmenováním musí odpovídat požadavkům kladeným na pracovní poměr obecně. Proto i v tomto případě musí být určen konkrétní den, stanovený pro nástup do funkce, místo výkonu práce, a samozřejmě příslušná vedoucí funkce, do které je zaměstnanec jmenován.

Jmenováním vzniká pracovní poměr pouze v případech, pokud zaměstnanec nebyl před tím, než byl jmenován, v pracovním poměru k žádnému zaměstnavateli a nebo je zaměstnancem jiného zaměstnavatele než toho, u kterého má funkci vykonávat. Pokud je jmenovaný zaměstnancem jiného zaměstnavatele, než toho, u něhož má funkci nově vykonávat, práva a povinnosti z tohoto dosavadního pracovního poměru tím nejsou dotčena, pokud se účastníci nedohodnou jinak. Jestliže by tento zaměstnanec v důsledku výkonu vedoucí funkce, do níž byl jmenován, nemohl plnit své povinnosti vyplývající z jeho dosavadního pracovního poměru, musel by si s dosavadním zaměstnavatelem vyřešit další existenci tohoto pracovního poměru, zpravidla buď jeho rozvázáním, nebo dohodnutím pracovního volna bez náhrady mzdy.

Pokud zaměstnavatel jmenuje do vedoucí funkce některého svého zaměstnance (např. vedoucího útvaru na místo náměstka), jmenováním se nezakládá další pracovní poměr mezi těmito účastníky, ale dochází pouze ke změně obsahu již existujícího pracovního poměru (ke změně druhu práce, popřípadě též místa výkonu práce).

Zdroj: MPSV.cz